Kapitola
ÚVOD

     Už je to tak. Posledních pár let se snažím bavit čtenáře napínavým způsobem záhadami, které lze považovat za největší tajemství historie.
     Pracuji s fakty, vyhledávám na internetu, ale též v knihovnách, v muzeích, ve skutečných historických objektech. Rozmlouvám se spoustou lidí. Mé romány se staly světovými bestsellery.

     O tom jsem však na tomto místě mluvit nechtěl. Spíše o tom, že se na svých cestách za hledáním tajemna setkávám s různými významnými i méně zasvěcenými osobnostmi.
     A právě jedni z těch, kteří mi kříží cestu velice často, se představují podivným symbolem či zkratkou.
     ??? 5+10+15 To Unravel The Mystery.
     Jsou jediní, kteří jsou vždy přede mnou. Dosáhnou na konečné řešení tajemství tam, kde pro mě zůstávají jen domněnky. Přiznávám, nemám je příliš v oblibě právě proto. Ale protože jsem se dostal do situace, kdy to byli právě oni, kdo mi pomohl, slíbil jsem, že je tímto způsobem představím.

     Kdo jsou? Jak je možné, že se naše cesty za hledáním řešení tajemných hádanek prolínají? Nerad, velice nerad, vám to na tomto místě prozradím. Tři otazníky v jejich symbolu, jak mi sami prozradili, představují otázky, tajemství, záhady. A pět - deset - patnáct? No, to byste sami asi vážně neuhodli.

     5 - letý věkový rozdíl
     10 - letý Sebastien
     15 - letý Erik
     5+10+15
     ------------
     hodin celkem na rozřešení záhady.

     "Jak mohou dva kluci," ptáte se, "řešit skutečné záhady?"
     Vysvětlení je snazší, než byste čekali. Napodobují své rodiče - skutečné symbology a znalce historie, kteří berou hochy často s sebou do zajímavých lokalit v Evropě i jinde. A protože rodiče jsou poměrně zaměstnaní, využívají chlapci jejich jednodenní nepřítomnosti, což je 5+10+15 čili těch třicet hodin, k řešení svých vlastních záhad. A nezřídka jsou to nebezpečná dobrodružství.   
     Nechci nyní upřesňovat, kde jsme se poprvé potkali. Přiznám jen, že mi šlo o život a nebýt těch dvou, asi bych vám už žádnou svou další knihu nepředstavil.

     Tím můj úvod končí a jsem tomu rád! Povinnost jsem splnil, a jen doufám, že už se s nimi nikdy nepotkám. Nerad bych se opět dostal do situace, kdy bych jim byl zase za něco zavázán.

Váš Dan Brown